V spolupráci s RL výškomerom (PRV-16,PRV-9) pracuje ako 3D rádiolokokátor s označením P-40 „BROŇA“ (v kóde NATO "Long Track", do výzbroje zavedený v roku 1963)
V zostave kompletu 2K11 „KRUG“ pracuje ako stanica zisťovania cieľov 1S12 (do výzbroje zavedená v roku 1965). Viac o komplete 2K11 „KRUG“ a jeho jednotlivých častiach v nasledujúcom článku.
Citace :
Přehledový radiolokátor 1S12 slouží k odhalení nepřátelských vzdušných cílů a k předání jejich koordinátů radiolokátoru 1S32. Prostředek je postaven na podvozku U-426 (jedná se modifikovaný těžký dělostřelecký tahač AT-T). Vozidlo je vybaveno filtroventilačním zařízením chránícím osádku před účinky zbraní hromadného ničení. V kabině řidiče jsou umístěny ovládací panely dvou elektrocentrál, dvě radiostanice R 123 s tankohovorovým zařízením SPU 7 a přístroje navigačního zařízení. Za kabinou řidiče se nachází skříňová nástavba, která se skládá ze tří sekcí. První je bojový prostor, kde jsou umístěna čtyři pracoviště se třemi obrazovkami radaru. Dále se zde nalézá panel spínání, zařízení chránící před elektronickým rušením, systém pro ukládání dat, navigační systém AT III M a identifikační zařízení RL 225. Navigační zařízení během přesunu prostředku zapisovalo cestu, kterou zbývalo ujet, a tím tak při zaujetí bojové pozice umožnilo okamžitě udat polohu prostředku a zaměření antény radiolokátoru. Druhou sekcí je prostor vysílače. Ve třetí části nástavby se nachází dvě plynové turbíny a přípojky pro vnější napájení. Protože plynové turbíny měly značnou spotřebu (asi 80 l na hodinu), mohl být 1S12 napájen elektrocentrálou umístěnou na dvounápravovém přívěsu.
Celková kapacita tří palivových nádrží (2x 400 l, 1x 250 l) činila 1 050 litrů nafty. Rozvinutí prostředku trvalo kolem deseti minut. Zvednutí antény se provádělo prakticky ručně, v případě parabolické antény to pak zajišťoval elektromotor. Počet otáček antény se mohl nastavit na 12 nebo 16 za minutu. Radiolokátor 1S12 mohl zachytit nepřátelský letoun ve vzdálenosti 180 km ve výšce 12 000 m nebo ve vzdálenosti 70 km při výšce letu 500 m. Impulsní výkon činil 1,7 – 1,8 MW. Osádku radiolokátoru 1S12 tvořilo pět mužů: velitel oddílu, vedoucí radiolokátoru, řidič a tři operátoři. Řidič měl během své služby mj. na starosti napájení systémů proudem. Třetí operátor zpravidla obsluhoval radiostanici a telefonní ústřednu.
V rokoch 1966-1968 prebehla modernizácia rádiolokátora.
Modifikácie 1S12:
- 1S12A
- 1S12A1
- 1S12M1
Modifikácie P-40 (1RL128D):
- 1RL111D
- P-40A-1 (1RL128D-1)
- P-40M1 (1RL128DM1)
Takticko-technické údaje:
Frekvencia: : ~ 2,6 GHz
Impulzný výkon: 1,6-1,8 MW
Opakovacia frekvencia: 400/800 Hz
Otáčky antény: 12/16 ot./min
Max. diaľka zistenia cieľa: 350 km
Diaľka zistenia cieľa vo výške
- 500 m: 70 km (85 km po modernizácii)
- 6000 m: 150 km (220 km po modernizácii)
- 12000 m: 180 km (230 km po modernizácii)
Rozlišovacia schopnosť:
- v diaľke 1500 m
- v azimute 1,5°
Čas prípravy k bojovému použitiu: do 10 min (aj s rozvinutím anteny)
Rozvinovanie antény: ručne, alebo elektromotoricky
Elektrické napájanie: 3x220 V/400 Hz
Príkon: 52 kW
EC: 2 x plynová turbína, výdrž 8 hodín prevádzky, alebo prívesná elektrocentrála
Obsluha: 5
Rozmery:
- dĺžka: 9700 mm
- šírka: 3200 mm
- výška: 4100 mm
Hmotnosť: 36700 kg
Max. rýchlosť: 40 km/hod.
Podvozok: U-426 (modifikácia ťažkého delostreleckého ťahača AT-T so siedmimi pojazdovými kolesami)
Objem paliva: 1050 l (2x400 l, 1x250 l)
Jazdný dosah: 200 km